Chvíle pro tragédii - Zaskřípění brzd automobilu spojí dohromady skupinu lidí.
Jsou stejně podezřelí jako nevinní, pachatelé i oběti zároveň. Berou na sebe vinu a pokoušejí se s ní žít.
Aby nakonec poznali, že to nejde - Chvíle pro poslední oheň.
Překlad: Petr Štědroň
Režie: Viktorie Čermáková
Hudba: Petr Kofroň
Výprava: Andrea Králová
Produkce: Anna Hrnečková
Asistent režie: Eva Kočišková
Hrají: Marcela Holubcová, Jiří Zeman Sönmez, Zdena Hadrbolcová,
Eva Salzmannová /Halka Třešňáková, Lucie Roznětínská, David Steigerwald,
Jiří Černý, Stanislav Majer
Tvorba Dey Loher není nepodobná textům Elfriede Jelinek či Sarah Kane. Zabývá se velmi vyhrocenými a zhuštěnými, často tragickými situacemi. Na rozdíl od zmíněných autorek však Loher s Člověkem soucítí bez jízlivosti a ironie. Postavy hry Poslední oheň jsou lidé na okraji společnosti, různými způsoby handicapovaní, omezení, vyřazení, nemocní nebo jinak zoufalí. Jediná tragédie spojila osm jejich příběhů v jeden jediný, který nám tu vyprávějí. Ptají se po míře vlastní zodpovědnosti. Hledají viníka. Do jaké míry jsme zodpovědní za životy svých blízkých? Do jaké míry jsme zodpovědní za životy neznámých lidí, které míjíme na ulici, kteří žijí ve stejném domě? Rytmizované útržky příběhu se skládají ve velkou moderní báseň o osmi vinících a osmi nevinných, o touze po posledním ohni po kterém začíná všechno znovu a lépe.
Inscenace byla vytvořena za finanční podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR.
Copyright©Verlag der Autoren, Frankfurt am Main,All rights reserved
Práva pro Českou republiku zastupuje agentura Aura-Pont s.r.o.
premiéra 7.3.2010 ve foyer Nové scény Národního divadla
Podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj
Šest hereček v nekompromisní komedii o placeném sexu v digi světě
Scénář a režie: Viktorie Čermáková
Výtvarná spolupráce: Andrea Králová
Hudba: Ivan Acher
Producent: Karel Steigerwald
Produkce: Anna Hrnečková, Eliška Patzelová
Hrají: Zdena Hadrbolcová, Eva Salzmannová, Gabriela Míčová,
Lucie Roznětínská, Jindřiška Křivánková, Miřenka Čechová nebo Anna Hrnečková
"Inscenace vznikla díky neutuchající víře zúčastněných žen ve smysl drobné revolty
a vzhledem k mohutné inspiraci knížkou Petry Hůlové, také jako oslava jejího důvtipu.
Touto hrou bychom vás chtěly zejména poplést, hlavně poplést vám hlavu. Protože, jak to
vlastně je, s těmi nebezpečnými věcmi, které jsou psychycké a mají vztah k rašpli,
zandaváku a jejich vzájemné kooperaci, to víme nakonec my všichni leda tak, že vůbec, a mne
tedy nenapadá, než poslouchat, dívat se a čekat, zda se to někde nakonecneprojeví, nějaké
kouzlo třeba, odpověď na některou naši společnou otázku například...otázku našeho
setkání...našeho samostatného přežívání." (Viktorie Čermáková)
Projekt vznikl za podpory Nadace Život umělce.
Autorská práva zastupuje Dilia, divadelní, literární, audiovizuální agentura
premiéra 9.10.2007 v multikulturním prostoru La fabrika
předpremiéra 3.6.2007 v Divadle Na zábradlíobnovená premiéra 8.3. v Divadle Na zábradlí
obnovená premiéra 8.3.2009 v Divadle na Zábradlí
představení trvá 90 minut
Teď nás můžete poslouchat znovu a znovu a znovu a...

Nahrávka vznikla na základě divadelního představení Česká pornografie
podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj
kniha Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj vyšla roku 2006 v nakladatelství Torst
nahrálo vydavatelství Tympanum s laskavou podporou Mezinárodního visegrádského fondu
v Praze v říjnu 2009
vychází v rámci projektu Visegrad Book Marks
Nahrávku Česká pornografie můžete objednat zde
Grotesky z tragické doby
V jednom večeru tři hry o jednom roce.
Režie: Viktorie Čermáková
Dramaturgie: Eva Salzmannová, Zdena Hadrbolcová, Stanislav Škoda a Julek Neumann
Scéna a kostýmy: Zuzana Krejzková
Hudební spolupráce: Daniel Čámský
Pohybová spolupráce: Jindřiška Křivánková
Produkce: Anna Hrnečková / Eliška Patzelová
Asistenti režie: Jan Lepšík, Darina Korandová
„Políbila Ginsberga i Dubčeka. Dubčeka přinesli na tyči, jako srnce.
Kristus je ropucha z Nazareta. Bilak pochází z kraje loupežníka Nikoly Šuhaje.
Paní Brežněvová je vědma z ukrajinských hvozdů. Kdo se zastřelí, nezažije rok 1968.
Kravaty patří do ledničky. Komunisti zpívají, že mají proti lásce boty.
Dubček políbí ruský národ, Brežněva ne. Generál Svoboda se zastřelí.
Brežněv nechce dělat revoluci na půl ptáka. Dubček je ignů."
videoukázka zde
|
Ať hoří Paříž |
|
- sborová montáž zachycující vznik studentských bouří v květnu 1968. Vychází z dobových textů, z pamětí Jean-Clauda Carriera, z komunistického manifestu Karla Marxe, z myšlenek Che Guevary a z dalších utopických materiálů. |
|
Políbila Dubčeka |
|
- groteska o zatčení Dubčeka, o moskevském jednání v srpnu 68 a o osudech dívky, která políbila Dubčeka a chtěla políbit Brežněva. |
|
Zrychlené srdce |
|
- postabsurdní komedie španělského autora Francisca Nievy. Zabývá se intelektuální a citovou prázdnotou, která přišla po euforické utopii roku 1968. |
|
Hrají: 1. + 2. část |
|
Ondřej Pavelka, Zdena Hadrbolcová, Eva Salzmannová, Anita Krausová, Jiří Štrébl, David Prachař/ Jan Lepšík, Hynek Čermák, Václav Knop, Filip Rajmont/ Radova Klučka, David Steigerwald, Lucie Roznětínská, Michal Juřica, Jan Bartoška, Petr Semerád a studenti VOŠH v Praze |
|
Hrají: 3. část: |
|
Gabriela Míčová, Stanislav Majer, Jan Lepšík, David Czesany, Eva Salzmannová |
Premiéra 16. října 2008 v rámci festivalu Next Wave
délka představení 2h 20min (v délce je zahrnuta přestávka)
představení vzniklo za podpory MK České republiky, městské části Praha 7 a nadace Život umělce
partnerem představení je Magistrát hl. m. Prahy
Zabijeme ženskou, leknou se. Zvyknou si
Premiéra: 19.3.2006 la_fabrika
Obnovená premiéra: 2.9.2007 la_fabrika
Režie: Viktorie Čermáková
Hudba: Dobové songy a hudební instalace Vratislav Šrámek.
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Scéna: Tomáš Bambušek
Účinkují: Eva Salzmanová, Jiří Štrébl /Filip Rajmont, Rudolf Stärz / Ondřej Pavelka,
Luboš Veselý / Petr Jeništa, Anna Hrnečková, Stanislav Majer/ David Steigerwald,
Jindřiška Křivánková, Jan Lepšík, Anita Krausová + herci třetího ročníku KALD DAMU
Hra Horáková X Gottwald byla v roce 2006 nominována na Cenu Alfréda Radoka
Ve čtyřech obrazech (Zatčení, Výslech, Proces, Poprava) sledujeme nejen osudy
Milady Horákové a průběh jednoho z prvních a zároveň i nejkrutějších
komunistických justičních zločinů, ale také atmosféru doby, mechanismus tehdejší justiční
zvůle a v metaforickém zobrazení i osudy zločince Klementa Gottwalda a třeba i tragicky
hořký osud E. F. Buriana.
Náš pohled je groteskní, ironický, komický - chceme vidět dobu bez předsudků,
dobu komunistických zločinů bez výmluv - zločin bez závoje. Chceme říkat bez
dalších komentářů: komunismus vraždil, protože je to jeho podstata, nikoliv chyba.
Autor: Per Olov Enquist
Režie: Viktorie Čermáková
Výprava: Stanislav Majer
Hudba a hudební projekty: Luboš Fidler
Účinkují: Eva Salzmannová, Radka Fidlerová, Anna Hrnečková, Stanislav Majer a Luboš Veselý
Inscenace vznikla jako nezávislý projekt, podpořený festivalem Next Wave. V rámci
tohoto festivalu byla poprvé uvedena v divadel Disk. Dále byla reprízována v novém prostoru
v Purkrabství na Vyšehradě.
Představení se pokoušelo spojit vyhraněně výtvarnou stránku-dřevěné stroje
- mobily -s intenzivní hereckou výpovědí. Jednoznačně se jedná o " menšinový" žánr.
Velký podíl na vzniku Faidry měl nezávislý hudebník a performer Luboš Fidler, který
v inscenaci osobně vystupoval a hrál na soustavu svých hudebních nástrojů-mobilů a
strůjce scénických strojů-mobilů - Stanislav Majer, zároveň jeden z hlavních herců
inscenace.
Faidra je pokusem o divadelní výzkum, bez ohledu na komerční ohlas. Jako taková nebyla
Faidra komerčně úspěšným počinem, přesto měla pro formující se divadelní skupinu
zásadní význam.
Premiera na Starém purkrabství na Vyšehradě 22.10.2006